Bude trvalý pobyt zrušen? 4 situace, kdy přijdete o status ILR

Home Office Pokyny „Zrušení a zkrácení povolení“ (aktuální verze, platná od 11. září 2026) určené pro interní posuzovatele případů obsahují větu, která velmi jasně a jednoznačně vymezuje hranice tohoto problému:

Jedinou pravomocí ke zrušení neomezeného povolení k pobytu v zemi je pravomoc k odnětí obsažená v oddílu 76 zákona o státním příslušenství, přistěhovalectví a azylu z roku 2002
(Pokud se osoba nachází ve Spojeném království, jedinou pravomocí ke zrušení neomezeného povolení k pobytu je pravomoc k odnětí podle oddílu 76 zákona o státním příslušenství, přistěhovalectví a azylu z roku 2002.)

Jinými slovy, pro držitele trvalého pobytu na území země existuje pouze jediný mechanismus pro změnu tohoto statusu. K „ztrátě trvalého pobytu“ však nedochází pouze na území země a nevychází pouze z tohoto jediného ustanovení. Níže si postupně a srozumitelně rozebereme několik nejčastěji kladených otázek.

Může být trvalý pobyt „zkrácen“? Zrušení, odnětí a zánik platnosti nejsou totéž.

Ne. Zkrácení doby platnosti se vztahuje na časově omezená povolení s pevným datem vypršení platnosti a spočívá v posunutí tohoto data na dřívější termín; trvalý pobyt však žádné datum vypršení platnosti nemá, takže není co posouvat. Čtyři pojmy, které se v praxi často nesprávně zaměňují, ve skutečnosti odpovídají čtyřem zcela odlišným řízením, odlišným rozhodujícím orgánům a odlišným opravným prostředkům.

Poslední řádek se nejčastěji přehlédne: nevyžaduje žádné rozhodnutí od kohokoli, nepřijde žádný dopis ani oznámení, status prostě sám od sebe zanikne v den, kdy uplynou dva roky od vycestování. Hranice je vymezena slovem „nepřetržitě“; pokud jste se mezitím skutečně vrátili do Velké Británie, toto období nepřetržité nepřítomnosti se počítá znovu od začátku.

Na které tři kategorie osob se vlastně vztahuje článek 76?

Samotné ustanovení uvádí tři případy: článek 76(1), který se týká osob, jež měly být deportovány, ale z právních důvodů k tomu nemůže dojít; článek 76(2), který se týká osob, jež získaly trvalý pobyt podvodným způsobem; a článek 76(3), který se týká osob, jež v důsledku svého vlastního dobrovolného jednání přestaly být uprchlíky, přičemž společně s nimi mohou být dotčeny i jejich vyživované osoby. U prvních dvou případů se nezkoumá, jakou cestou bylo trvalého pobytu původně dosaženo; platí to stejně pro pracovní víza, víza pro manžele i dlouhodobý pobyt.

Práh podle odstavce 76(2) je vyšší, než se na první pohled zdá. Pokyny pro projednávání případů vyžadují jasné a nevyvratitelné důkazy o podvodu, přičemž tento podvod musel mít zásadní vliv na původní udělení povolení – pokud by bylo povolení uděleno i bez této nepravdivé informace, nelze toto ustanovení použít k jeho zrušení. Standard důkazu je občanskoprávní "vážení pravděpodobností", pokyny však zároveň vyžadují, aby bylo obvinění z nečestnosti nejprve oznámeno dotčené osobě a aby jí byla poskytnuta možnost podat přiměřené vysvětlení. Pokyny "Zrušení a zkrácení" to formulují ještě přímočeřeji: pokud není prokázána úmyslná nečestnost nebo podvod, nelze na základě nepravdivých údajů nebo neuvedení podstatných skutečností rozhodnout o zrušení.

Existuje ještě jedna presumpce týkající se časového hlediska: politika Home Office uvádí, že v případech, kdy k podvodu došlo před více než pěti lety, se trvalý pobyt obvykle nezruší. Formulace „obvykle“ představuje presumpci, nikoliv zákaz; Ministerstvo vnitra se od ní může odchýlit, musí však uvést dostatečné a přiměřené důvody. V srpnu 2024 se Vyšší tribunál v rámci soudního přezkumu (sp. zn. JR-2023-LON-002043) zabýval právě takovýmto odchýlením.

Po zrušení se situace dělí na dvě varianty. Osoby podle čl. 76(2) již nedrží žádné povolení a mohou obdržet oznámení o odpovědnosti za administrativní vyhoštění; osobám podle čl. 76(1), které nemohou být vyhoštěny, je obvykle udělen Restricted Leave (omezené povolení, aktuální pokyny ze dne 21. dubna 2026), což je časově omezený status s podmínkami, který vyžaduje pravidelné obnovování žádostí. Je třeba vědět ještě jednu věc: po právní reformě v roce 2014 zrušení trvalého pobytu již nezakládá právo na odvolání a nepodléhá ani správnímu přezkumu; k napadení lze podat pouze žádost o soudní přezkum.

Znamená odsouzení k trestu, že dotyčného nelze za žádných okolností udržet?

Rozhodující je délka trestu. Článek 32 Zákona o hranicích Spojeného království z roku 2007 stanovil pevnou hranici: v případě osob, jež nejsou britskými občany, které byly ve Spojeném království odsouzeny a jimž byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců nebo déle, je ministr vnitra povinen vydat příkaz k vyhoštění, přičemž mimo výjimky uvedené v článku 33 nemá žádný prostor pro uvážení. Mezi výjimky stanovené v článku 33 patří situace, kdy by vyhoštění porušilo práva podle Evropské úmluvy o lidských právech nebo závazky podle Úmluvy o uprchlících, dále případy, kdy osoba nebyla v době odsouzení starší 18 let, kdy se daná osoba nachází v řízení o vydání, a odpovídající situace podle Úmluvy proti obchodování s lidmi. U trestů odnětí svobody v délce kratší než 12 měsíců se uplatňuje diskreční posouzení „zda je to v zájmu veřejnosti“, přičemž k vyhoštění nedochází automaticky.

Jakmile je vydán příkaz k vyhoštění, § 5(1) zákona z roku 1971 přímo zbavuje platnosti dříve udělené povolení k pobytu; trvalý pobyt není výjimkou a není třeba zahajovat samostatné řízení podle § 76.

Zde je jeden důsledek, který bývá často podceňován. Rozsudek Nejvyššího soudu z května 2014 ([2014] UKSC 28) potvrdil: pokud je příkaz k vyhoštění následně zrušen, původní trvalé oprávnění k pobytu se neobnoví. Dotyčná osoba se úspěšně bránila vyhoštění s odvoláním na právo na rodinný život podle článku 8, získala však pouze postupně udělovaná diskreční časově omezená povolení k pobytu a trvalé oprávnění k pobytu se nevrátilo. Jinými slovy, odvrácení vyhoštění a udržení trvalého oprávnění k pobytu jsou dva různé boje; vítězství v tom prvním neznamená automaticky vítězství v tom druhém. Dlouhodobý legální pobyt a míra integrace mají v rámci výjimečných obhajob svou váhu, ale podporují „obranu proti vyhoštění“, nikoli „automatické obnovení statusu“.

Lze schvalovací dokument stáhnout zpět, i když je v něm chyba?

Ano, a v roce 2026 byl vydán rozsudek, který tuto záležitost jasně objasnil. Odvolací soud v rozsudku R (YC) v SSHD [2026] EWCA Civ 285 ze dne 16. března 2026 většinovým rozhodnutím konstatoval, že ministr vnitra má podle zákona z roku 1971 implicitní vedlejší pravomoc opravovat zjevné písařské chyby v imigračních rozhodnutích, a to i v případě, že by důsledkem takové opravy bylo odebrání již uděleného statusu usedlíka.

Skutečnosti jsou zcela konkrétní: rozhodovací dopis ze dne 13. listopadu 2023 zamítl žádost o azyl a zároveň uvedl, že žadateli byl udělen "settlement (též známý jako trvalý pobyt bez časového omezení)", přičemž původním záměrem ministerstva vnitra bylo standardně udělit povolení k pobytu na dobu určitou v trvání 30 měsíců na základě soukromého života. K odhalení chyby došlo při vydávání biometrického pobytového průkazu; zmocněnec se na věc dotázal a ministerstvo vnitra následně dodatečně vydalo zpětně datovaný opravný dopis s rozhodnutím. Jeden ze tří soudců zaujal odlišné stanovisko.

Tato pravomoc se vztahuje pouze na zjevné chyby, které mají povahu písařských nedopatření, a neumožňuje vzít zpět rozhodnutí o trvalém pobytu, které bylo původně vydáno správně. Poskytuje však velmi praktické upozornění: v den vydání rozhodnutí je mnohem snazší zkontrolovat a založit typ povolení, datum zahájení a ukončení uvedené v rozhodnutí a stav zobrazený na eVisa, než se k tomu vracet o půl roku později. V případě nesrovnalostí mezi těmito údaji je třeba postupovat podle oficiálního postupu pro hlášení chyb.

Z těchto pravidel se vyplatí řešit skutečně jen dvě věci.

Můj úsudek je následující: z výše uvedených čtyř mechanismů je třeba u naprosté většiny lidí průběžně spravovat pouze dva – udržet souvislou nepřítomnost ve Spojeném království pod hranicí dvou let a uchovat si důkazy o každém vstupu do země, a dále uchovat kompletní kopii žádosti o trvalý pobyt z daného roku a záznamy o komunikaci se zprostředkovatelskými agenturami. Dva zbývající mechanismy týkající se trestné činnosti a podvodu nelze obejít žádným „uspořádáním“; buď se vás netýkají, nebo je lze obhájit pouze pravostí dokumentů předložených v daném roce.

Zároveň se domnívám, že předčasné nabytí státního občanství nelze vhodně využít jako „pojistku proti odnětí“. Oddíl 40(3) Zákona o britském státním občanství z roku 1981 rovněž umožňuje odnětí státního občanství nabytého naturalizací nebo registrací z důvodu podvodu, nepravdivého prohlášení nebo zatajení podstatné skutečnosti, přičemž jedním z rozhodovacích kritérií zůstává, zda by tato skutečnost, kdyby byla v té době známa, ovlivnila rozhodnutí o udělení občanství. Problém pravdivosti předložených dokumentů nezmizí pouhou výměnou za pas. Nabytí státního občanství řeší rizika, jako je automatické pozbytí statusu při pobytu mimo zemi po dobu dvou let, a proto mají důvod upravit si časový plán pouze ti, kteří dlouhodobě žijí na dvou místech a u nichž skutečně hrozí, že stráví mimo zemi více než dva roky v kuse.

Pokud si nedokážete sami správně spočítat dny nepřítomnosti, můžete pomocí 永居计算器 postupně zkontrolovat každý záznam o vstupu a výstupu; pokud si jen přejete získat písemné stanovisko ke konkrétnímu problému, na justiscript.com vám za £5 do 24 hodin odpoví britský advokát. Tento článek slouží pouze pro informační účely, v případě konkrétních problémů se prosím obraťte na licencovaného advokáta.

Článek 13(4)(a) Nařízení o přistěhovalectví (povolení ke vstupu a pobytu) z roku 2000: pokud držitel pobýval mimo Spojené království nepřetržitě po dobu delší než dva roky.

Tento bod nevyžaduje ničí podpis, a je tak jediným ze čtyř mechanismů, který závisí výhradně na vašem vlastním kalendáři.

[Zdroj dat] Home Office Pokyny pro projednávání případů "Zrušení a zkrácení povolení", aktuální verze (11. září 2026); Pokyny pro projednávání případů "Odvolání trvalého pobytu"; Pokyny "Omezené povolení", verze ze dne 21. dubna 2026; Pokyny "Zánik povolení a navracející se rezidenti", verze ze dne 4. srpna 2026; R (YC) v SSHD [2026] EWCA Civ 285; [2014] UKSC 28; Článek 76 Zákona o státním příslušenství, přistěhovalectví a azylu z roku 2002, Články 32 až 33 Zákona o hranicích Spojeného království z roku 2007, Článek 40(3) Zákona o státním příslušenství Spojeného království z roku 1981.

Řešíte právní záležitost ve Spojeném království? JustiScript může pomoci